Luca

Právě jsem dočetla Tvrďáčkův zápisek Aksa umřela, po tváři mi tečou sly velký jako hrách, byl to skvěly pes vlastně ještě miminko, byla hravá a veselá. Vzpoměla jsem si na jednu procházku kolem potoka když se Aksa vrhla do vody a mi za ní jen můj Matýsek stál ve vodě sotva po kotníky a děsně plakal, nebo když se s Matesem honily po louce a Aksa ho nestíhala. Když spolu blby v horách, řádily na zahrádce a Matýsek na ní zkoušel sexuální touhy a ona jen stála a nechala si to líbit. Měla jsem jí ráda a Mates taky - není hloupý dneska jsem jela do Dubče na pravidelnou manikůru a Mates mě od zastávky táhnul správným směrem měl šílenou radost když Míša otevřela,ale byl zklamaný když vyběhl na zahradu a čmuchal a štěkal a Aksa nikde. Ani plakání nepomohlo Aksička už tady není.